TruckJobs.cz

Myslíte, že existuje u profese řidiče něco, co vyloženě zvýhodňuje ženy řidičky? Něco, v čem jsou lepší než muži?

Ženě stačí, když je příjemná a usměje se (smích). Myslím, že je to právě vystupování, chování a přístup k lidem. Já se celou dobu řídím tím, že pokud se k lidem chovám slušně, tak to samé očekávám i od nich. Ženy jsou podle mě empatičtější a méně konfliktní.

Pojďme na začátek. Jak jste se vlastně k této profesi dostala?

Víte, já jsem vzrůstem malinká, a jak jsem malá, tak jsem vždycky obdivovala ty velké stroje. Pocházím z Karviné a kousek od nás byly hranice. Tehdy samozřejmě nebyl žádný Schengen, a tak tam stály kolony kamionů a já ty kolosy na cestách vždy obdivovala. Moje první karierní cesta ale směřovala do zdravotnictví. Tam jsem vydržela 11 let, ale okolnosti vás přinutí přemýšlet o změně. Narodily se mi dvě dcery a musela jsem se o ně starat sama. No a vzhledem k tomu, že miluji řízení a miluji cestování, jsem se prakticky ihned rozhodla pro ty kamiony, které jsem dříve tak obdivně pozorovala.

Musela jste udělat řidičák, profesák, najít firmu a projít zaškolením…

Ono to šlo vlastně ráz na ráz. Přes úřad práce jsem si udělala řidičský a profesní průkaz a vlastně týden po jejich získání jsem nastoupila do firmy a jela jsem do Řecka. Takže jsem skočila rovnýma nohama do hluboké vody.

Jak dlouho už nyní jezdíte?

Na kamionu jsem nyní 6 let a jezdím hlavně Balkán a Turecko. Člověk se tam setká s jinou mentalitou, jiným přístupem a rozumím tomu, že tam zase až tolik řidičů jezdit nechce. O to méně řidiček. Ze začátku jsem se třeba setkávala s narážkami i od celníků na hranicích, ale oni si na mě postupem času zvykli.

S jakým kamionem nyní jezdíte?

Já mám naprosto úžasné auto. Mám DAF XF 106 530, limitovanou Blue and Black edition.

Co je tím, co vás u této práce drží a baví vás

Volnost. Ať to zní, jak chce, a i když jste svázán nějakým termínem, tak máte neskutečnou volnost. Zastavíte si, kdy chcete. Uděláte si pauzu, kdy chcete. Poznáváte cizí země a cizí lidi. O sobě mohu říct, že mě baví poznávat lidi, a proto mi tahle práce naprosto vyhovuje.

Zmínila jste, že máte dvě dcery, jak se dá tato práce skloubit s rodinným životem?

Dcerám je dnes už 19 a 22 let, takže jsou samostatné. Je fér říct, že rodina tímto způsobem práce trpí, a když se na to podíváte, tak tuhle práci dělají vesměs chlapi. Obecná představa je, že pokud jste žena, máte být doma a starat se o rodinu. Ale bohužel, když máma musí hrát i tátu, tak se nedá nic moc jiného dělat. Výhodou bylo, že dcery byly vychovávány k samostatnosti už v době, kdy jsem dělala ve zdravotnictví, protože jsem musela mít dvě práce. To by bez velké pomoci mých rodičů nebylo vůbec možné a já jim za to touto cestou velmi děkuji. Samozřejmě musím říct, že mě ve všem podporuje i můj partner.

Jezdit po Unii je jedna věc, ale troufnout si sama na Balkán…

Já se snažím, hlavně na tom Balkáně, stát na hlídaných parkovištích. Jde mi hlavně o bezpečnost, a proto hlídaná parkoviště preferuji. A upřímně, jde také o nějaké hygienické podmínky a ať už je Balkán jakýkoli, tak na těch hlídaných parkovištích si vždy sociální zázemí najdete.

Když je řeč o bezpečnosti, už jste se na cestách setkala s nějakými potížemi?

Já přímo naštěstí ne. Ale migranty vídám. Třeba na srbsko-maďarských hranicích se často pohybují, a když vám nevyjde výkon a musíte v té koloně dělat pauzu a stojíte ve tmě, tak jednoduše máte strach. Chodíte sem tam kolem kamionu, koukáte, jestli je vše v pořádku, a většinou to není nic příjemného. Zrovna minulý týden se mi někdo o půl druhé ráno snažil dostat do auta na tureckém terminálu. Tak to byl pro mě hodně nepříjemný zážitek.

Už jste byla nucená si někde na cestách na autě sama něco opravit a je to vůbec technicky možné?

Tak přesně, jak říkáte. Ty kamiony jsou v současné době stavěné tak, že si na nich neopravíte skoro nic. Dříve samozřejmě platilo pravidlo, že řidič rovná se mechanik a já před touhle starou gardou řidičů smekám. Já samozřejmě zvládám základní údržbu vozidla, ale závažnější opravy se stejně nyní řeší s pomocí asistenčních služeb a autorizovaných servisů. Ve Francii mi na dálnici v osmdesátikilometrové rychlosti s plně naloženým návěsem praskla přední pravá guma. Díky bohu jsem to nějak ukočírovala. Ona vlastně i jen ta rezerva váží přes sto kilo a já to přiznám, že není v mých silách si kolo vyměnit a není to často ani v provozu bezpečné. Znám ale spoustu chlapů, kteří to taky nedělají.

Když máte víkendovou pauzu někde na cestách, dokážete si ten čas nějak zpříjemnit?

To máte tak, že ten jeden den se člověk vzpamatovává, a ještě řeší i nějaké pracovní záležitosti, protože to není jen řízení kamionu, co děláte. Musíte dodělat nějaké papíry, přichystat vše pro celnici, píšete stazky, chystáte vyúčtování. No a druhý den, pokud je možnost, tak třeba v Turecku naskočím na takový malý autobus pro 12 lidí, který vám zastaví na zamávání, a jedu do města. Tam se odreaguji, udělám si nákupy, odpočinu si. Osobně mě baví být s lidmi, a proto mám i svůj účet na tic tocu, kde publikuji fotky a příběhy z cest. Odkaz: pokud budete chtít nasdílet.

Je něco, co byste ráda popřála ostatním ženám, uchazečkám o tuto práci?

Já bych jim ráda řekla, aby se toho nebály. Aby do toho šly. Přála bych té nové další generaci, aby v téhle práci měli jen ty nejlepší podmínky a aby se zbořily všechny ty současné předsudky a aby to všichni chlapi brali, že i žena k téhle profesi patří a už to, že tam je, dělá tuhle práci o něco lepší.

O Míše:

Jméno: Michaela Tobolová

Věk: 41 let

Auto: DAF XF 106 530

Parťák na cesty: pejsek Bellinka

Tik Tok: @MichaelaMisafilousek